1 255 článků Už 10 let
Cestování

Dvacet minut denně, o kterých nikdo nemluví

Školka, kroužek, nákup, babička. Průměrná česká rodina stráví v autě víc času než u společné večeře — a skoro nikdo podle toho auto nevybírá.

admin 4 min čtení 3 zobrazení
Žena za volantem v ranním provozu
Foto: Hermann / Pixabay

Zkuste si jeden týden počítat, kolikrát sednete do auta. Ráno do školky a do práce, odpoledne zpátky, mezitím k lékaři, ve čtvrtek na plavání, v pátek velký nákup. Když se to sečte, vyjde číslo, které většinu lidí zarazí: v autě trávíme víc času než u jídla s rodinou.

A teď ta druhá část. Když se vybírá nové auto, mluví se o výkonu, spotřebě a o tom, jak vypadá. Skoro nikdy o tom, jestli se v něm dá strávit dvacet minut denně, aniž by člověka něco štvalo.

Co nás v autě skutečně otravuje

Odpovědi bývají překvapivě malicherné — a právě proto se na ně zapomíná. Kolegyně, která vozí dvě děti na kroužky, nenadává na slabý motor. Nadává na to, že zadní dveře jde v jejich garáži otevřít jen do poloviny a mladší dcera se do sedačky soukáme bokem.

Další klasika: držák na nápoje umístěný tak, že se po něm musí sahat přes řadicí páku. Tvrdý plast na místě, kam se opírá loket. Pípání asistenta, který se po každém startu zapne znovu. Nic z toho nestojí v katalogu a nic z toho nepoznáte na dvacetiminutové zkušební jízdě po okruhu, který vám nabídne prodejce.

Ticho jako luxus, který si lze dovolit

Jedna věc se za posledních deset let proměnila nejvíc: hluk. Auta střední třídy jsou dnes tiššší, než byly vlajkové lodě před patnácti lety, a u hybridů k tomu přibyla zvláštní vlastnost — popojíždění v koloně probíhá skoro bez zvuku, protože spalovací motor stojí.

Zní to jako detail. Při patnáctém stání na stejné křižovatce to detail není. Ticho je jediná věc, kterou v autě oceníte pokaždé, a přitom se o ní v inzerátech nepíše.

Zadní sedadla jsou vlastní kapitola

Kdo vozí děti, zná to: na delší cestě začne být vzadu dusno a někomu se udělá špatně. Část té rovnice má v rukou auto. Výhled ven, výdechy ventilace pro zadní řadu a to, jak auto reaguje na nerovnosti, rozhodují o nevolnosti víc než rychlost jízdy. Vysoká okenní linka, kvůli které dítě v sedačce vidí jen strop, je dnes běžná a při výběru se na ni málokdo dívá.

Vyzkoušet se to dá jednoduše: posaďte dítě na zadní sedadlo a zeptejte se, co vidí. Když odpoví, že nic, máte odpověď i na to, jak bude vypadat cesta k moři.

Čtyři věci, které si vyzkoušejte, i kdyby se prodejce divil

  • Otevřete zadní dveře naplno a nakloňte se dovnitř, jako byste připínala dítě. V garáži, ne na parkovišti před salonem.
  • Posaďte se dozadu za sebe. Kdo řídí a zároveň vozí teenagera, pozná rozdíl pár centimetrů okamžitě.
  • Vezměte si vlastní kočárek nebo tašku na trénink a zkuste je naložit. Objem kufru v litrech vám o tom neřekne nic.
  • Zkuste couvat na svém parkovacím místě, ne na tom salonním, kde jsou tři metry volné kolem dokola.

Teprve když tohle projde, má smysl řešit motor, výbavu a cenu. Mimochodem, u aut, která stojí u prodejců naskladněná, se tyhle zkoušky dělají snadno — jsou fyzicky k dispozici, jako třeba vozy z nabídky Toyot skladem, a nemusí se čekat na výrobu podle konfigurátoru.

Auto, které zapadne

Nejlepší auto na každodenní ježdění není to, které se nejvíc líbí na fotce. Je to to, na které si po měsíci přestanete stěžovat — protože si ho přestanete všímat. Dvacet minut denně se nasčítá do stovky hodin ročně a na tyhle hodiny má člověk nárok bez drobných naschválů.

Jedna poslední věc: na zkušební jízdu jeďte sami, bez partnera, který má jasný názor. Auto budete nakonec řídit vy.

Nezmeškejte nic podstatného

Jednou týdně výběr toho nejlepšího z FirstWoman.cz – magazín pro ženy – tipy, rady i inspirace. Žádný spam.

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.