V posledních letech jste si mohli všimnout toho, že se od benzínových čerpacích stanic začala spousta nádrží pomalu přesouvat na soukromé pozemky. Většinou jde o nádrže na naftu, které jsou už docela běžnou součástí větších vozových parků a mnohé společnosti je považují za svoji strategickou a ekonomickou výhodu v jednom. Jak to ale je s jejich bezpečností, prodejem a distribucí?
Nádrže na naftu nemůže prodávat a pronajímat kdokoli
Spousta obav ohledně pronajímání nádrže na paliva a další žíravé či toxické látky jsou už od začátku dost zbytečné. Je pravdou, že při porušení mohou hrozit lokální biologickou katastrofou, ale přesně proto je jejich trh přísně regulovaný. Pokud si přejete prodávat nebo pronajímat palivové nádrže, musíte nejdříve splnit celou řadu důležitých vyhlášek a pravidel, než tu šanci vůbec dostanete.
Stejně tak je i jejich distribuce mířená pouze na konkrétní jména lidí, kteří se pochopitelně stávají garanty jejich užívání a veškeré porušení bezpečnostních pravidel, nebo dokonce úniky s dopadem na okolí jsou automaticky ohodnoceny vysokými pokutami.
Současné technologie na vrcholu bezpečnosti
I samotné nádrže prošli opravdu velkou spoustou změn. Jednou z těch nejzásadnějších je to, že se většina z nich a především pak nádrže na naftu, vyrábějí ve speciálním formátu, kdy jsou dělány rovnou ve dvoustěnném provedení. Je to tak kvůli několika důležitým vlastnostem. Jednou z nich je mnohem lepší izolace vnitřního prostředí pro palivo. Pokud na vnější část nádrže silně svítí slunce, tak i nadále zůstává vnitřní teplota mnohem klidnější. Prostor mezi jednotlivými vrstvami totiž funguje jako vyrovnávací atmosféra. Tou druhou je pak pochopitelně i to, že pokud dojde k proražení jedné stěny nádrže, tak zůstane i nadále veškeré palivo ukryté bezpečně uvnitř.
